2013-06-06 Řezná (Grosser Regen)
Účast: Kolibřík, Tom, Kapitán, Jájík
Úsek: Alžbětín - Eisenbahnerschwall před Zwieslem
Špatná zpráva – do Rakouska se vzhledem k povodním nejede. Kluci už ale mají domluvené volno, tak přemýšlíme co s tím. Od pondělí sledujeme jak moc rychle to padá a bojíme se, že ve čtvrtek a v pátek už voda vůbec nebude.
Ve čtvrtek za 5 minut 12 odesílám poslední email, s Kiki dávám poslední espresso a vyrážím do Domažlic. Zde nakládám Jájíka a Kapitána a vyrážíme do Dobříkova pro Lišáka – nakládáme lodě a stadiona a spěcháme na Řeznou, která se hned za hranicí mění na Groesse Regen.. Naposledy jsme jí jeli z RegenHutte za stavu 1 m3 v Alžbětíně a přesto jsme docela dřeli. Tentokrát je vody o poznání víc a tak si troufáme už přímo z Alžbětína. Dnes má 48 cm a 3,5 m3 na vodočku v Alžbětíně.
Foťák sice máme s sebou, ale jako obvykle moc nefotíme, tak spíš jen kvůli záznamu vodočku pár obrázků:
Hledám most a tak odbočím z hlavní silnice a zastavuji mezi vietnamskými stánky a ptám se klempířů: „Dobrééj, chlapi, kdepa je tady někde most?“ Lišák se směje jak kráva, chlapi na mě čumí jestli to myslím vážně nebo si z nich dělám prdel. Most je totiž asi pět metrů před autem. Hláška dne. Lišák pak převáží auto až na odpočívadlo u železničního mostu Eisenbahnerschwall před Zwieslem a vrací se na Stadionu (šlapací motorka podobná babetě). My se mezitím sluníme nazí na břehu. Nad mostem je řeka zablokovaná kmenem stromu a vzhledem k proudu bych se pod tím nechtěl zaseknout. Nasedáme cca 50 metrů pod mostem, kde je to lépe přístupné. Vracáčky jsou malinké, řeka úzká, ale vody je dost a nedřeme, což je super. Spád je celkem slušný a tak nás najednou docela překvapí cca metrový jez, ale dá se krásně bufnout a váleček je nepatrný. Hned někde na začátku musíme podjet kmen a slušně při tom vylehnout.Pak už to odsejpá. Stupně, stupínky, kameny, kličkování – prima svezení.
Jájík cestou dává hned dva bojové eskymáky a má z nich velikou radost. Cestou musíme obnášet pouze dvakrát ale stromů je v řece víc. Spíš než povodně tady řádí neřád Bobr. Cestou jsou také nějaké jezy, je nutné to obhlédnout zespodu, z koruny nestačí. Jeden vypadá, že se dá jet vlevo i vpravo. Ale zespodu je vidět vpravo malý kmen pod vodou, takže jsme moc rádi, že jsme jeli vlevo. Další jez má dole pod korunou šutry a zapíchnul jsem se tam špičkou. Tom zkouší malý válec pod kamenem a je překvapenej jak drží, mrzák jeden. Taky eskymuje. Cestou samé meandry, kličkování v proudu, mosty se dají podjet s přehledem. První přetahování lodí je delší a je nutno překonat celou kaskádu popadaných stromů. Zdendu necháváme v lodi a taháme ho s ní, abychom se nezdržovali. Zde opravdu platí rčení Zabij bobra, zachraň strom. V bobřích haldách nacházím celkem 5 tenisáků, co oni s nima dělají, nechápu. Pár takových úseků a člověk by dal cokoli za možnost vidět do zatáček. Ale není zde jediné vyloženě nebezpečné místo, vše je včas vidět a všude se dá včas zastavit.
Od Regenhutte je klidný pohodový úsek ZWC a cca 3 km naprosto nic zajímavého. Jen mě tady nějaký zapomenutý kamínek nutí eskymovat. Těšíme se na splachovadlo pod mostem. Dnes jsou větší vlny, kameny zalité, tak to není takové kličkování a esíčka, ale taky je to moc fajn. Vlny vysoké, válečky tak akorát a trénovat se pod peřejí v jedné větší vlně taky dá. Zde jde ke dnu i Zdenda při jednom nedostatečném náklonu při výjezdu z vracáku. Chvilku tady blbneme. Pak už jen pár stupínků a vystupujeme. Taháme lodě do srázu a přes cestu a užíváme si sluníčka. Bavoráci okolo jezdí na lyžích, kolech. Bavoračky – kupodivu pěkné – tady běhají, paráda. Zdenda se snaží přejít širokou silnici a bez nohou je to jako ten vtip se slimákem. Každopádně je to rychlej šnek. Nakládáme lodě a staví u nás Italové s polskou poznávačkou a starou audinou a chtějí vědět, kudy do Vídně. Nu trochu si zajeli.
Kluci už jsou unavení, a tak jedeme přes Velhartice do Zdebořic. Cestou otevírá Lišák třešňovici a opravdu mu stačí velmi málo. Pak ho chvilku vezeme na střeše. Ve Velharticích volá jedné své kolegyni co zde vlastní hospodu, ale máme smůlu. Stavíme až v Čiháni na jedno točený a pak se nějak rozsedíme. Hrajeme sedmu. S Lišákem je prdel. Neskutečně dokáže místní prudit. Když začnou probírat topoly, on začne o olších. Když o včelách, tak jim zase cpe svá moudra s počtem včelstev a ekonomický zázrak s medovinou. Pak vytahuje své pracovní historky. Nakonec prudí hospodskýho, proč už nedělá čárky za pivo na tácky, jako dřív, že to bylo super a že ho to sere. Hospodský ho ale stírá tím, že jedno malé pivo mu na tácek opravdu čárkovat nebude. Odjezd do Zdebořic. Cestou troubíme u Bahňáčka a hurá topit. Lišák leze do spacáku, zabírá kanape a sere na nás. Já vařím kafe a Kapitán s Jájíkem zatápí. Spíme jak mimina. Ráno je Lišákovi špatně a čeká nás další řeka..Ostružná.. o tom zas v jiném článku....