Jdi na obsah Jdi na menu
 


2013-06-07 Ostružná

7. 6. 2013

 

Účast: Kolibřík, Tom, Kapitán, Jájík
 
Úsek: Kouklovna (1km nad Velhartice) - Hrádek u Sušice
 
.....pokračování dvoudenního výletu... po včerejším splutí Řezné z Alžbětína se těšíme na Ostružnou. Jezdíme kolem ní na jaře na Otavu a Vydru a i když je v té době vody dost, zde teče jen malý čůrek. I když hodně prší je to s bídou limit sjízdnosti. Tentokrát jsou ale povodně, zem nasycená a tak se nám daří chytit alespoň 57 cm a 5,5 m3 na vodočtu v Kolinci. Jedeme asi kilometr nad velhartice, je tady odbočka k samotě Kouklovna. Na kilometráži je to cca 21. Kilometr. Čekáme na Toma až sem vysupí na Stadionu a pak probíráme s Kolineckou hlídkou PČR naše možnosti. Tom je zná a ptají se na červenou fábii, která prý před chvilkou srazila nedaleko nějakého cyklistu.
 
Fotky snad jen s ohledem na zaznamenaný vodočet...bo foťák byl jako obvykle v autě.
 
 
 Už od začátku je jasné, že má řeka pěknej spád, teče to bez přestávek a vracáčků je pomálu. Hloubka je malá a hned první krysu komentruje Jájík slovy, že je lépe zaplavat než se nechat několik metrů strouhat dnem s nejistým výhledem na něco hlubšího.  Už někde tady říkáme, že to dnes nebude zadarmo.  Je to trošku adrenalin, když se řeka zúží na dva metry a za zatáčkou člověk slyší nebo alespoň tuší průser v podobě stromu v korytě či jezu v těch nejnevhodnějších místech.   Nic hrozného, ale je nutné se pořád soustředit. Prostě vidět do zatáčky je zde k nezaplacení. V jednom meadru je takových stromů několik, ale v jednom místě to vypadá, že by se to snad dalo. Tom nečeká a jde to zkusit se slovy „hele, to projedu“. Pak tam tak nějak divně visí, ale vypadá klidně, tak nejdřív přemýšlím, jestli projet okolo něj, nebo to obnést a proč tam tak sedí. Když vylézám v pohodě z kajaku, oboří se na mě: „kolibříku, vole, dělej, já už toho mám plný kecky“. Nejdřív si myslím, že si dělá srandu, ale pak mi dochází, že je přimáčknutej proudem na kmen pod vodou a celou dobu se snaží, aby ho to nevcuclo. Vytahuju házečku, ale je to tak blbý místo, že to nakonec obíhám a brodím k němu proti proudu. Je to tady po pás a celkem slušně mi to podráží nohy. Naštěstí Toma stačí jen trochu hrubě stáhnout po proudu a je z toho venku.
 
Nasedáme a za chvilku další padlé stromy. Obnášíme a v dalším proudu Jájík těsně přede mnou mizí pod vodou. Přejíždím mu hlavu a pádlo a pak zvedá. Bohužel ho proud v meandru žene na břeh a převrací. Dostává se mezi břeh a loď, která na něj hodně tlačí. Je to hoňka trefit první mikrovracáček a běžet na pomoc, bo to vypadalo hnusně. Naštěstí vylézám a už Tom hlásí, že vidí helmu, tak to snad bude ok. Lezu ještě do proudu, abych chytil náhle uvolněnou loď a pádlo. Není to tak zlé, ani mě to nestrhlo, ale pádlo je vpříčené v lodi a zlomená žerď lecos napovídá. Zkoušíme pádlo sklepnout a nastavit zatlučeným kolíkem. Vtipkujeme, že snad poprvé musíme použít naše záchraňářské nože a jak se dnes hodí. Pádlo je po opravě takové pružné, tak uvidíme. Náhradní pádlo je totiž v autě o deset kilometrů dál. Jájík s tím ještě pár kilometrů bojuje, ale v jednom místě, kde je potřeba pořádně zabrat pádlo opět praská. Nejde to už znovu opravit, tak to vzdává a jde hledat silnici.
 
Jedeme dál ve třech, Tom na špici většinou hlásí včas, daří se zastavit a  problémy jde obejít, přenést, podlézt, prostě vyřešit včas. Klíčové je zde „daří se zastavit“ . Vysedat se musí, ještě než loď zastaví v nějakém mikrovracáčku. Jo a dva lidi se do něj prostě nevejdou. Cestou je i pár jezů, některé se dají prohlédnout, některé ne. Včetně jednoho, který je do pravého úhlu hned za zatáčkou a kupodivu to nad ním teče. Tom se drží trávy, já se přes mělčinku nemůžu dostat ke břehu a tak přistávám u něj. Zde nás to oba trhá a tak hlásím: „ty vole, je to v pí.i, já to jedu“ Pak pohled do jezu, snaha o vyhodnocení situace a ...je pozdě, nedaří se mi trefit do malé mezery mezi kamenem, něco na hoře mě chytí za zadek a tak padám na kamen bokem, teda spíš hlavou, zahazuju pádlo a chytám kamen (asi jehlan) oběma dlaněma a je to můj první pokus o přemet. Šprajda dostává náraz a ani nevím jak, opouštím kajak, okolo hlavy se mi těsně mihne Tom na kajaku, ale to už si užívám bublinky vývařiště. Dá se zde postavit a nic se tu nemele, tak je to ok. Šprajda má malou trhlinu ale nic fatálního. Nasedám a jedeme dál. Vzpomínáme, jak je to prima na vodnatkách - jedeš si kudy chceš a překvapení žádná. Kluci mě ještě upozorňují na nízko zavěšené ohradníky přes řeku, bo nemám brýle ani čočky.
 
Blížíme se do Kolince. Na webu jsem se dočetl, že jez v Kolinci má hnusný vývar. Tak u prvního jezu stavíme a já obhlížím situaci. To určitě nebude on, vedle je vypuštěné koupaliště a pod jezem dlouhá šupna a až pak zabalák s cca 1 metrovým vývarem, nebude to tam nic hlubokého.  Když už jsem venku, jistím ze břehu a jde to sjet s přehledem. Na konci Kolince je ovšem za tohoto stavu jez zabiják. Netváří se zle, řeka nad ním zpomalí, míst k zastavení je dost. Kluci ještě zkouší prohlížet hranu jezu z lodi, ale dolů vidět není, tak obnášíme.  A pozor, nebezpečné prohlížení z lodi !  Zespodu zjišťujeme, že ty hrany jsou vlastně dvě,  ta první není z lodi vidět, jen se to tváří jako vlnka asi metr od koruny jezu, ale ta vás zpět už nepustí.  Dole je hnusnej, nepravidelnej pulsující vývar. Řeka jde na jez šikmo, vlevo je nad jezem ještě stavidlo a dole jsou buď železa nebo  kameny, takže vývařiště má cca 4 metry šířku a voda do kopce. Jistím Toma, který zkouší sílu a hloubku, ale s panikou prchá a já se mu nedivím. Takže se sem ještě někdo podíváme, abychom si udělali představu o hloubce a reliéfu dna. Vyhodnocujeme, že  záchrana bude riziková i při dodržení všech zásad záchrany z válce.  
 
Řeka dál  teče celkem pohodově, je tu ještě nějaké obnášení, pár jezů, ale pořád je dost dobrej spád a cesta utíká. Za celou sezonu jsem nemusel tolikrát vysedat a nasedat, jako tady. V Hrádku u Sušice na nás čeká auto, tak nad jezem vysedáme, sundaváme zablácenou hydru, svačíme, jak jinak, salám a kávenky a jedeme hledat Jájíka. Ten je kousek pod Velharticemi a krásně vyspinkanej. Jsme utahaní a tak už se mnou nikdo na Čeňkárnu nechce. Jedeme do Zdebořic, kde u Zdendy dáváme ještě kafe a fičíme domů ke svým rodinkám.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář