Jdi na obsah Jdi na menu
 


2014-05-30 Lužnice

2. 6. 2014

Hodinu před odjezdem sleduju z okna jak leje. Srážkové mapy v Rakousku i u nás jsou také celé modrožluté, což nevěstí nic dobrého. Portál Povodí Vltavy už jen papouškuje, že voda stoupá a stoupá. Jen předpověď je mírně pozitivní s tím, že toto snad zítra přestane. Vodočet ukazuje na Pilaři stav 200 cm (nárůst o 100 cm) a 15 kubíků. Dle informací na internetu se to dá jet a alespoň to trochu teče. 

Takže dost trudomyslných nálad, rychle do Domažlic, převléknout v autě z pracovního do vodáckého. V Kauflandu koupit nějaké zásoby a rychle na místo srazu s Fuňou. Cestou nabrat Andreu a výprava začíná. Cesta nám celkem utíká, probíráme možné i nemožné a ve Strakonicích jdeme na véču. Cestou nacházíme foťák a tak máme i čím fotit. Funguje jako tzv. ice breaker, lamač ledů – fotím pingla, hosty, slečny…celkem prča. V hospodě jen nemůžeme najít jak se dostat dovnitř a jak vyměnit film.

Cesta do Veselí nad Lužnicí utíká a tak ještě kontrolujeme Temelín, zda se kouří z komína…. V tom počasí odmítáme stavět stan a na tábořišti na Ostrově navštěvujeme prima penzion Na Soutoku s trochu zamračenou od skoro až protivnou obsluhou. Ale foťák dělá své, za chvíli se na nás již paní směje a v teple pivo chutná. Po desáté jdeme postavit stany a vybalujeme kytáru, abychom si trochu zabékali.  V jedenáct přijíždí druhá část naší výpravy a tak zpíváme a paříme do dvou. Jágr s Kurcíkem pak ještě „blbnou“ ve stanu :D  

Ráno to nevypadá dobře, pohled do Nežárky věstí, že v Rakousku zase trošku sprchlo. Už i zbytek naší výpravy konečně zjišťuje, že z fotek, které jsem v noci nalezeným foťákem nafotil asi nic nebude – možná špatný film. Zach se navléká do postroje se svojí novou GoPro3 a zkouší fotit a natáčet.

PVL ukazuje 297 cm a 36 kubíků, což je 1. SPA. Nic pozitivního. Po diskusi v půjčovně se rozhodujeme, že změníme plán a nepojedeme ze Suchdola, ale až z rozvodí od samoty U Soukupů, kde se Lužnice dělí na novou a starou řeku. Oblékáme neopreny, fasujeme vesty. Jen Andrýs je neopren trošku větší (mooooc) a Kurcík zas vypadá jak Mr. Latexák z kanálu porntube.com .  Cestou si věci necháváme v penzionu u Radostů u paní Radostové, která provozuje i tábořiště v Lužnici. Nemá smysl papouškovat co bylo napsáno, ale je to dobré znát, takže o nové řece si přečtete zde na wikipedii

O staré řece na wiki zde

Parádní místo, zvlášť za tohoto stavu vody, stavidlo pro novou řeku je celé pod vodou a dílo z 19. století takovou vodu nezvládá. Teče teď 36 kubíků, které budí respekt, normálně za sucha jen 0,25 kubíků a při povodních v roce 2002 teklo pro mě dost nepředstavitelných 320 kubíků.  Technika instalovaná na starou řeku však drží přírodu na uzdě a chrání tak rybník Rožumberk a jeho hráz a vesnice pod ní. Z 36 kubíků nám tak do koryta staré řeky teče jen asi šest a je to prima svezení. Jágr si poprvé sedá do kánoe a zkouší, co s ním Zach vyvede. Víc o regulaci na rozvodí Lužnice a nových klapkových jezech si přečtěte zde. 

Řeka protéká krásným korytem, všude samé meandry a okolní syrová zelená spleť trav, křovin a stromů. Celý dnešní úsek není jediný jez či stupeň. Za nižšího stavu vody to musí být dost opruz. Komárům je zima a tak tady ani nic neštípe. Protože jsme cestou míjeli fakt pěkné stromy a projížděli pralesem, tak více info zde. 

Semlbáby k jídlu máme dost, vezeme si i pivko a užíváme si to. V jednu chvilku na nás i přes mraky mrkne sluníčko. Při čůracích pauzách nás nejvíc baví Jágr a pak Andrýs, která místo čůrání zkouší hubou nasát bláto ze dna řeky.

Těsně před vzdutím rybníka Rožmberka dávají Fuňa s Andreou ukázkovou krysu.  Rybník je to největší v ČR, ale taky asi nejmělčí, protože těch 30 cm dělá problém i při pádlování. Asi 300 metrů od břehu nám to nedá a jdeme si s Kurcíkem udělat selfie. Čekání na hrázi na opozdilce si krátíme štafetovým běháním do schodů, abychom se zahřáli a já zkouším i sudy valy, ale Lenka pro  to nemá pochopení – asi velký sráz. Více info o rybníku zde 

Na tábořiště v Lužnici už je to jen kousek a tak stačí jen prozvonit paní Radostovou, která je tu hned s našima věcma. V kempu je parta dospěláků a dětí, odhadem tak 20 lidiček a tak navazujeme kontakt. V penzionu u Radostů jsme tak trochu píchlí a dáváme jen pivko a čaj s rumem, někdo mraženou pizzu, pokukujeme po barmance a jdeme zpět do tábořiště, kde u ohně paříme a zpíváme dlouho do noci. Druhá parta má s sebou 4 kytary, 1 foukací harmoniku a 1 tablet se zpěvníky. Končí se až se vybije baterie a majitel se Andree omlouvá, že jí nemůže vygooglit její písničku, bo nemá připojení wi-fi… To je pokrok, co? Já jsem nějak píchlej, bolí mě za krkem a jdu hají.

V noci je lehce nad nulou a v bikeru není až takový hic, jaký bych si přál. Ráno nás však vítá sluníčko a tábořiště v Lužnici má svoje kouzlo. Snídáme a vybalujeme kytáru s tím, že není kam spěchat.  Den zpestřujeme akrobacií na úzkých prknech přes řeku, obřích houpačkách a místním voze, jež má 4 bytelná kola, ale je velmi chatrný.  S přibývajícím dnem nás míjí davy cyklistů, občas si s námi i zabékají. Okolo poledního se seznamujeme s místním Láďou, který je zvláštní tím, že má tričko Šlágr.TV. Boží to věc. Jágr ho hned svléká a pózuje.  Navíc Láďa má dobré hlášky, jak doplnila Andrýs, cituji, Láďa Zachovi: "Ty vypadáš, že máš sexuální život jako nový Porsche. - To taky nemáš!"    Zach (nevěřícně): "Co, co, co?";-)

V půl třetí sedáme na vodu a cestou je celkem prča. Jezy přenášíme, ale zato se dokážeme všichni vejít do posedu na břehu a skoro s ním dokážeme spadnout do řeky. Při příjezdu do vesnice Klec nás kropí místní hasiči hadicí, bo mají dětský den a přijde jim to jako prima nápad. Tady zastavujeme a taky se nám tady líbí, blbneme s hadicí, kde to nejvíc odnáší poslední posádka Fuňa. Dáváme pivko, zkoušíme zpívat, ale už jsme ochraptělí a pekelně falešní.

Cestou míjíme Zlatou stoku, opět více info zde

Do Veselí přijíždíme až někdy po osmé, slunce už se schovává za stromy. Takže rychle přenést loď přes ostrov, hupsnout pro změnu do Nežárky, přepádlovat a odevzdat loď. Při příchodu s Borůvkou pomáháme Fuňovi s Andrýsem, která se svléká, rezignuje, nechává vše na zemi a mizí se ohřát do penzionu. Fuňa převáží sám. Jágr sjiždí do řeky ze břehu, což se mi daří, ale v proudu dává ukázkový půlobrat a schovává se do lodě. To trošku vyplaší Zacha, který už už pro něj chce skákat, bo ten vůl je pod vodou schovanej pěkných pár vteřin.

Tento kemp nám nějak nepřirostl k srdci, tak jdeme na rychlou véču a pak někteří spát, já se Zachem a Zrzečkou projít město a Jágr s Kurcíkem a Andrýsem na diskárnu.  Procházíme město a obdivujeme jeho krásnou ošklivost. Nevím jak to jinak nazvat – vytuněný střed města, nádherná radnice, poštovský dům, nezvyklá architektura a za ní hned panelák, nebo teplárna apod. Cestou potkáváme Fuňu, který se toulá sám. Je prima teplá noc.

Ráno už jen vstáváme, balíme a prcháme domů, cestou stavíme ze Strakoniceme v hospůdce u Antonína na kafe a po návratu k autu nalézáme víčko na okně, petku na anténě a před autem krásně sprejem vyvedené AHOJ.

Kluci chvátají na dětský den v Rodeu, který organizují.  Já už jen vybaluju a vyprávím Pavlínce, která byla marod a nemohla jet.

Letos na vodě opravdu platilo že "odvážnému štěstí přeje".

Tož přátelé, za rok zas na vodě, Ahóóój.

Kolibřík

P.S. Pokud jste to ještě neudělali, koukejte se trošku vzdělávat a proklikat si výše uvedené linky, když už jsem si s tím dal tu práci.