Jdi na obsah Jdi na menu
 


2016-03-20 Výrovský potok a Úhlavka

21. 3. 2016

Od nového roku opět chodíme do bazénu na eskymáky, Terka obrací jako fík, já už to dám občas jen holýma rukama, Jájík se točí na obě strany a i Plha udělala svého prvního.. a pak dalšího a dalšího eskymáka. I Zdenda už zvedá, byl to boj, ale přeučili jsme ho na lepší styl… tak uvidíme v boji.

 

Celou dobu se těšíme na 15. březen, kdy pro nás začíná sezona a trošku mrzutě koukáme, že nikde není voda, ani v německu. Vymýšlíme náhradní plán a tak čistě náhodou narážím na FB na fotky od Zuzky Hafičů, že nedávno spluli pro mě naprosto neznámý Výrovský potok. Domlouváme se na 20. března a v poledne vyrážíme. Zuzka tvrdila, že Úhlavka je ok a mělo by to jít i za současného stavu vody a že Výrovský potok jeli tak nějak náhodou. Výrovák prostě pojedeme, bo je tam super nástup na vodu, už kvůli Zdendovi.

Nakonec se v loděnici scházíme já, Plha, Iva a Zdenda, nakládáme lodě a šupajdíme směr Brod u Stříbra. Tam u silničního mostu vykládáme lodě a převážíme auta do Kladrub k jezu, nacházíme to celkem snadno a tak jsme rychle zpátky. Čeká nás cca 2,5 km výrovského potoka a 6 km Úhlavky.

Oblékáme neopreny a já si beru i kuklu, rukavice i pytlíky, přeci jen jsou 4 stupně a lezavo. Skáčeme do vody, potok je to úzký, ale vypadá to, že to půjde i za tohoto stavu vody. Po cca 400 metrech euforie uprostřed ohradníků a břehů porostlých křovím končí. Voda je ok, copak o to. Ale ta bobří populace. Stromy jsou napříč třeba i po 50 metrech. Někdy skupinka, někdy jen samotný obr, někde naplaveniny. Takže ven z lodi, přetáhnout loď, vrátit se pro Zdendu, vytáhnout ho a tak pořád dokola.

Ujdete 30 metrů, chcete vlézt do lodi a vidíte v dálce další strom. Rukavice i pytlíky fakt nepotřebuju, je mi hic, neopren topí, z pod přilby se řine pot. Ostatní jsou na tom podobně. Když už se nám nechce z lodi, zkoušíme některé stromy podplout, někdy je třeba napůl eskymovat či pořádně vylehnout. Některé stromy přeskakujeme, boofujeme s dopomocí. Tedy jeden je venku, druhej se rozjede, boofne, a ten na stromě mu zatíží špičku a přetáhne. Nepočítaně nepovedených pokusů, které fakt vysilují. Nu nemá to konce, po hodině a půl máme za sebou tak 1km, vzpomínám na filmy z afriky či na vyprávění Katky z PNG o postupu džunglí a stejném tempu.

Pomalu přemýšlím, že nestihnu trénink, lituju, že nemáme čelovky a doufám, že to Zdenda vydrží. Protože pro něj je to náročné dvakrát. Ale probíjíme se metr po metru, voda dochází a legrace je dost. V jednu chvíli se probíjím nějakým umělým korytem, římská cesta, prostě kanál z kamenů, divná voda po kolena, bláto hluboké. Když přecházím starý strom a opřu se o větem, skoro hodím do vody placáka, vše je ztrouchnivělé. Pak zase utrhnu kus stromu a jsem celý od hlíny. Hlásím, že mít hrnčířský kruh, tak mám matroš na pár talířů i nějakou tu mističku. To zase hrozně pobavilo Plhu, která rozdává čokošku a křížaly.

Iva vzpomíná na své slalomářské dětství a předvádí občas pěkné gymnastické prvky a je pořád v čele skupiny. Celkem musíme z lodi a do lodi tak 30x. Stromů je tu neskutečně. Ruce mám vytahaný a podrápaný, ještě, že tu nejsme v létě, to bychom přes kopřivy a ostružiny teprve zažili peklo. Ale jinak voda teče, moc nedřeme, sem tam mikro peřejka, i vracáček se dá najít (když se teda hledá), dokonce na jednom místě trénujeme.

Mám opravdu radost, když po dvou hodinách vjíždíme do soutoku s Úhlavkou a řeka se rozšiřuje a kmenů a dalších překážek ubývá. Tady už to voda pěkně valí a my si užíváme zasloužený odpočinek. Prohlížíme si Milevo z vody a jen občas se musíme poprat s nějakou překážkou. Závěrečný olej nám dává najevo, že se blíží pravoúhlý jez v Kladrubech. Zde vysedáme, letíme pro auta a šupajdíme domů. Samo, ještě stíháme sníst výbornou Plhy buchtu a čaj.

Zde najdete aktuální stavy, v naší fotogalerii pak stavy, za kterých jsme to sešoupali.

http://hydro.chmi.cz/hpps/popup_hpps_prfdyn.php?seq=307265

http://www.merklin.cz/povodnovy-informacni-system-plzenskeho-kraje/